Naše služby
Rychlý kontakt
Potřebujete se na něco zeptat?
Zavolejte nám a my vám poradíme
Neonatální diabetes
je definován jako diabetes manifestovaný v prvních 6 měsících života a vždy je v těchto případech indikováno provedení genetického vyšetření. Je známo přibližně 40 genů, jejichž poruchy způsobují neonatální diabetes. Nejčastější příčinou je poškození jednoho ze dvou genů (ABCC8 nebo KCNJ11), které kódují podjednotky kanálu pro draselné ionty v beta-buňkách slinivky břišní. Většina osob s neonatálním diabetem na podkladě poškození genu ABCC8 nebo KCNJ11 může být úspěšně převedena z inzulinoterapie na perorální antidiabetika typu derivátů sulfonylurey, přičemž dlouhodobě si udrží dobrou kompenzaci diabetu a tato léčba má může mít i pozitivní vliv na psychomotorický vývoj dítěte.
MODY
(Maturity-Onset Diabetes of the Young) je nejčastějším typem dědičného diabetu, který je detekován po 6. měsíci života. Souhrnně označuje více než 10 podtypů diabetu zpravidla detekované v dětství, dospívání či mladé dospělosti, s výskytem v každé generaci a pravděpodobností přenosu 50 % na potomky (autozomálně dominantní dědičností) a (alespoň dočasně) bez nutnosti léčby podáváním inzulinu. Dále jsou uvedeny bližší informace k nejčastějším podtypům MODY GCK, HNF1A, HNF4A, HNF1B
Mezi syndromické formy dědičného diabetu
se řadí onemocnění, u kterých je diabetes doprovázen dalšími, neautoimunními onemocněními. Mezi nejčastěji detekované syndromické formy diabetu se řadí zejména syndrom renálních cyst a diabetu, který je charakteristický řadou dalších sdružených problémů, především strukturálními anomáliemi ledvin nebo urogenitálního systému, hypomagnezémií a diabetem. Nejčastěji vzniká genetická změna v rodinách nově (de novo). Mitochondriální diabetes se přenáší po mateřské linii a v rámci velice variabilních klinických znaků se může kromě diabetu objevovat poškození sluchu nebo kardiomyopatie.
Nejčastější typy dědičného diabetu:
GCK-MODY
Co je GCK-MODY
Glukokináza (GCK) je gen kódující enzym stejného jména, který hraje důležitou roli při rozpoznávání hladiny glukózy v krvi v těle. Funguje jako „glukózový senzor“ pro slinivku břišní – když hladina glukózy v krvi stoupne, vyplavuje se díky dějům spuštěným glukokinázou inzulin. Patogenní varianta genu GCK vede k tvorbě enzymu se sníženou aktivitou, což způsobuje mírné zvýšení hladiny glukózy v krvi nad hranici normy (zpravidla 5,6–8 mmol/l).
Průběh a léčba
Osoby s GCK-MODY mají trvale mírně zvýšenou glykémii již od narození, která s postupem času významně nekolísá. Obvykle se nevyskytují žádné příznaky; často je GCK-MODY zjištěno při rutinním vyšetření (preventivní prohlídka, těhotenství). GCK-MODY je nejčastější příčinou mírné, chronické, neprogredující hyperglykémie v dětství a dospívání. Mírná hyperglykémie většinou nevyžaduje léčbu; pacienti nemají klinické obtíže, HbA1c je zpravidla na horním limitu normy a riziko komplikací je malé. U jedinců se změnou v genu GCK může později vzniknout i jiný typ diabetu (např. diabetes 2. typu), který již léčbu vyžaduje.
Těhotenství
Rozhodnutí o léčbě těhotné ženy s gestačním diabetem způsobeným GCK-MODY by mělo být vždy učiněno na základě pečlivého sledování růstu plodu. Inzulin se aplikuje především tehdy, když dle ultrazvuku hrozí makrosomie. Děti matek s GCK-MODY mohou být při narození makrosomické; pokud ale dítě nese také patogenní variantu v genu GCK, rodí se s normální porodní hmotností. U zdravé matky s plodem s GCK-MODY (zděděným od otce) se dítě může rodit s nižší porodní hmotností.
Rodina
Pravděpodobnost přenosu varianty na potomky je 50 %. Rodinní příslušníci mohou zvážit genetický test na přítomnost konkrétní změny, zejména při plánování těhotenství.
HNF1A-MODY
Co je HNF1A-MODY
Gen HNF1A kóduje protein (hepatocytární jaderný faktor 1 alfa), který funguje jako spínač zapínající a vypínající jiné geny v těle, zejména ty ovlivňující vyplavování inzulinu. Patogenní varianta vede k postupnému snižování množství inzulinu produkovaného slinivkou – projeví se jako diabetes HNF1A-MODY.
Průběh
Diabetes se obvykle neprojeví v raném dětství, ale až v dospívání nebo na počátku dospělosti (u některých až ve středním nebo starším věku). Lidé se změnami v genu HNF1A často vylučují zvýšené množství glukózy močí (glykosurie) – glukóza může být v moči detekována i při zatím normální glykémii. Při manifestaci nemívají známky ketoacidózy. Diabetes je u řady osob mylně diagnostikován jako diabetes 1. typu (mladý věk, osmotické příznaky); na rozdíl od DM1 však nemají pozitivní protilátky proti beta buňkám slinivky.
Léčba
Po manifestaci se glukózová tolerance progresivně zhoršuje. Vhodné jsou preparáty podporující sekreci inzulinu (deriváty sulfonylurey nebo GLP-1 analoga). Čím dříve je po diagnóze zahájena léčba tabletami, tím lepší efekt ve srovnání s inzulinem. Je důležité udržovat glykémii pod kontrolou (riziko retinopatie, nefropatie). U HNF1A-MODY je zvýšené riziko ischemické choroby srdeční – doporučuje se včasná léčba (od cca 40 let) léky snižujícími cholesterol.
Rodina
Pravděpodobnost přenosu varianty v genu HNF1A způsobující HNF1A-MODY na potomky je 50 %. Rodinní příslušníci osoby s HNF1A-MODY by si měli být vědomi příznaků diabetu a že mohou zdědit stejnou genetickou změnu. V případě plánování těhotenství se doporučuje dočasný převod na léčbu insulinem i při dobré reakci na léčbu tabletkami.
HNF4A-MODY
Co je HNF4A-MODY
Gen HNF4A kódující protein s názvem hepatocytární jaderný faktor 4 alfa funguje jako spínač, který zapíná a vypíná jiné geny v těle, zejména pak ty, jež ovlivňují vyplavování inzulinu. Patogenní varianta genu HNF4A vede k postupnému snižování množství inzulinu produkovaného slinivkou břišní, což se projeví jako diabetes označovaný HNF4A-MODY. Funkcí genu, klinickými projevy i možnostmi léčby je diabetes vzniklý na podkladě změny v genu HNF4A podobný HNF1A-MODY.
Průběh a léčba
Obvykle se diabetes u osob s HNF4A-MODY neprojeví v raném dětství ale až v dospívání nebo na počátku dospělosti, i když u některých lidí může být diagnostikován až ve středním nebo starším věku. Ani při vysoké hodnotě glykémie nemívají osoby s HNF4A-MODY při manifestaci diabetu známky ketoacidózy. Diabetes u řady osob s HNF4A-MODY je mylně diagnostikován jako diabetes 1. typu, především kvůli mladému věku v době diagnózy a iniciální hyperglykémii. Ovšem na rozdíl od osob s diabetem 1. typu nemají lidé s HNF4A-MODY pozitivní protilátky proti beta buňkám slinivky břišní.
Po manifestaci diabetu u HNF4A-MODY se glukózová tolerance dále progresivně zhoršuje. S přibývajícím věkem postižených osob často roste nutnost farmakologické léčby. Vhodné jsou preparáty podporující sekreci inzulinu (např. deriváty sulfonylurey nebo GLP-1 analoga), aby se zabránilo přílišnému zvýšení hladiny glukózy v krvi. Nicméně tato doporučení vychází spíš z podobnosti s častějším podtypem HNF1A-MODY než z rozsáhlých klinických studií. U tohoto typu diabetu je důležité udržovat hladinu glukózy v krvi pod kontrolou, protože může vést ke komplikacím spojených s diabetem, jako je poškození malých cév v očích (retinopatie) a ledvinách (nefropatie). Tomu lze zabránit, pokud je hladina glukózy v krvi dobře kontrolována. U osob s HNF4A-MODY byly popsány nižší hladiny HDL ve srovnání se příbuznými bez patogenní varianty v genu HNF4A.
Těhotenství
V případě plánování těhotenství se doporučuje dočasný převod na léčbu inzulinem i při dobré reakci na léčbu tabletkami. Miminka, která zdědí patogenní variantu v genu HNF4A, mají často vysokou porodní hmotnost (nad 4 kg) a mohou mít v raném věku nízkou hladinu cukru v krvi (novorozenecká hypoglykémie), která vyžaduje léčbu. Proto je důležité informovat svého lékaře hned po otěhotnění, pokud někdo z budoucích rodičů má HNF4A-MODY, protože to může ovlivnit způsob sledování těhotenství a poporodní péči o novorozeně.
Rodina
Pravděpodobnost přenosu varianty v genu HNF4A způsobující HNF4A-MODY na potomky je 50 %. Rodinní příslušníci osoby s HNF4A-MODY by si měli být vědomi příznaků diabetu a že mohou zdědit stejnou genetickou změnu. Potomci osob s HNF4A-MODY jsou vystaveni riziku nízké hladiny cukru v krvi brzy po narození, proto by novorozenci, jejichž rodiče mají změny v genu HNF4A (ať už matka nebo otec), měli být 48 hodin po narození pečlivě sledováni a měla by u nich být provedena kontrola hladiny glukózy v krvi.
RCAD (HNF1B-MODY)
Léčba diabetu:
Gen HNF1B kódující protein s názvem hepatocytární jaderný faktor 1 beta funguje jako spínač, který zapíná a vypíná jiné geny v těle. Podílí se na vývoji několika orgánů, zejména ledvin, slinivky břišní, urogenitálního ústrojí a jater. Lidé s patogenní variantou genu HNF1B mohou mít řadu problémů souvisejících s těmito orgány. Souhrnně se toto onemocnění nazývá syndrom renálních cyst a diabetu (Renal Cysts And Diabetes, RCAD), protože tyto příznaky jsou nejčastějšími projevy onemocnění.
Ledviny
Ledviny jsou nejčastěji zasaženým orgánem u osob se syndromem RCAD. Nejčastějším nálezem jsou cysty v ledvinách. Mezi další znaky spojené se změnami v genu HNF1B patří malé ledviny nebo přítomnost pouze jedné ledviny, která může mít normální nebo abnormální tvar. Někdy jsou abnormality ledvin u dítěte s variantou genu HNF1B zaznamenány ještě před narozením dítěte, když matka podstoupí prenatální vyšetření ultrazvukem. Abnormality ledvin mají různý vliv na jejich funkci. Někteří lidé jsou postiženi pouze mírně, kdy i přes přítomnost cyst v ledvinách fungují ledviny normálně. Jiní lidé mohou mít ledviny postiženy vážněji, což ovlivňuje jejich funkci. Variabilita renálních projevů je u RCAD velmi vysoká i v rámci jedné rodiny.
Průběh diabetu a léčba
Přítomnost patogenní varianty v genu HNF1B je spojena se zvýšeným rizikem vzniku diabetu. Diabetes je druhým nejčastějším klinickým projevem u lidí s variantou genu HNF1B po abnormalitách ledvin. Diabetes se může objevit v jakémkoli věku, ale často se vyvíjí v dospívání nebo dospělosti. Patogenní varianty v genu HNF1B ovšem bez klinických příznaků nebo symptomů onemocnění ledvin. Diabetes u syndromu RCAD spíše připomíná charakteristiky diabetu 2. typu. U pacientů s RCAD byla zjištěna mírná inzulinová rezistence s asociovanou poruchou metabolismu tuků charakterizovanou sníženou koncentrací cholesterolu HDL a zvýšenou koncentrací triglyceridů. Diabetes způsobený variantami v genu HNF1B se častěji léčí injekcemi inzulinu, i když zpočátku je dostatečná dieta nebo tablety (deriváty sulfonylurey). Někteří lidé s variantami v genu HNF1B mají také menší slinivku břišní, než je obvyklé.
Další onemocnění
Častá je přítomnost nízké hladiny hořčíku (hypomagnezémie). Ženy s variantou genu HNF1B mohou mít abnormality dělohy (odlišný tvar nebo může být dvojitá). Žena s abnormalitou dělohy způsobenou variantou genu HNF1B může úspěšné otěhotnět. Někteří lidé se syndromem RCAD jsou náchylní k záchvatům dny a v krvi lze nalézt vysoké hladiny kyseliny močové. Poškození genu HNF1B může ovlivnit i jaterní funkce.
Rodina
U syndromu RCAD často změna v genu HNF1B vznikne nově (označuje se jako de novo varianta), takže v rodině nemusí být nikdo další s výše uvedenými onemocněními. Pokud je u jiných členů rodiny známo, že mají abnormality ledvin (např. cysty) a diabetes, je pravděpodobné, že jsou také nositeli stejné varianty genu HNF1B. Genetická varianta genu HNF1B se může přenášet z generace na generaci s pravděpodobností 50 %. Při plánovaném těhotenství jsou doporučení shodná jako pro častější typy diabetu.
Mitochondriální diabetes
Co je mitochondriální diabetes
Mitochondriální diabetes je onemocnění přenášené po mateřské linii. Vzniká kvůli poškození mitochondriální dědičné informace (mtDNA). Mitochondrie jsou součástí buněk a jejich hlavní úlohou je vytvářet energii, která umožní buňkám správně fungovat. Mitochondriální onemocnění proto mají obecně tendenci zasahovat orgány, kde jsou buňky nejaktivnější, tzn. že potřebují hodně energie (slinivka břišní, srdeční svalovina, kosterní svalovina, mozek, ledviny, ale i části sluchového a zrakového ústrojí).
Průběh a léčba
Mitochondriální diabetes je často nesprávně diagnostikován jako diabetes 1. nebo 2. typu. K manifestaci diabetu může dojít v jakémkoli věku, typicky však kolem 35. roku života. Ze začátku je obvykle pro kompenzaci diabetu postačující dieta nebo léčba tabletami. V současné době není dostatek robustních studií prokazujících bezpečnost použití metforminu u pacientů s mitochondriálním diabetem, ale existují kazuistiky, které popisují zvýšené riziko laktátové acidózy i u mladších jedinců při léčbě metforminem. Inzulinová terapie je obvykle nutná do 2 až 4 let od diagnózy, což odráží sníženou sekreci inzulinu.
Další onemocnění
Nejčastěji se u pacientů s mitochondriálním diabetem vyskytuje porucha sluchu. Obvykle se objevuje v mladém dospělém věku (i když se může projevit již v dětství nebo později v životě), častěji u mužů než u žen. Důležitá je včasná detekce poruchy sluchu pomocí pravidelných audiogramů a zásadní je také okamžitá antibiotická léčba jakýchkoli ušních infekcí. Mezi další onemocnění, která se mohou vyskytovat u mitochondriálního diabetu, patří kardiovaskulární onemocnění (onemocnění srdečního svalu, arytmie, kornatění tepen vedoucí k infarktu i v mladém věku) a cévní mozkové příhody. Dále se může vyskytovat malý vzrůst, svalová slabost nebo křeče většinou vyvolané cvičením, onemocnění ledvin, poškození sítnice očí a gastrointestinální obtíže (zácpa). Variabilita klinických projevů je u mitochondriálního diabetu velmi vysoká i v rámci jedné rodiny.
Rodina
Genetická varianta přítomná v mtDNA se přenáší z matky s mitochondriálním diabetem na všechny její děti. U těchto konkrétních genetických variant však existují značné rozdíly v tom, do jaké míry jsou lidé, kteří tyto varianty zdědí, zasaženi. Množství buněk s patogenní variantou se může v jednotlivých tkáních výrazně lišit. Otcové, kteří mají mitochondriální diabetes, tuto změnu v mtDNA nepředají svým dětem, protože všechny mitochondrie jsou zděděny od matky. To znamená, že ačkoli děti obou pohlaví zdědí postižené mitochondrie, pouze ženy předají tuto poruchu další generaci.